Rozhovor s Frantou Černým #6

V kolika letech si začínal s hokejem ?

Z doslechu vím že na bruslích jsem stál už ve čtyřech letech, ale to nebyl ještě ten správný čas. Ten přišel o tři roky později. Riskoval jsem vyhazov z jiskřiček, ale nepoddal jsem se nátlaku doby a zůstal jsem věrný zmrzlé vodě a ohnutému klacku. Netuše že se o něj budu opírat ještě po čtyřicítce.

Jak pokračovala tvoje hokejová kariéra ?

To je na delší povídání, ale dnes se mohu po ohlédnutí trochu pochválit a říci že zas tak špatný hráč jsem nebyl. Trénování a zápasy sedm dní v týdnu, dřina a pot. A přeci mě to neskutečně bavilo. Začínal jsem v Sokolově a když jsem byl v šesté třídě přestěhovali jsme se do Liberce, kde jsem hrál až do dorostu (první dorosteneckou ligu). Prvním rokem ve starším dorostu jsem byl vyhlášen nejlepší hráč sezony a druhým rokem jsem přidal i nejlepšího střelce, ale netušil jsem že někomu to neskutečně vadilo. Kolem patnáctého června mi bylo oznámeno že budu hrát střídavě za áčko. 1.července toho samého roku, tudíž cca během 15 dní jsem stál na buzerplacu v Seredi v zeleném mundůru. To je na Slovensku, pokud by někdo nevěděl. A o měsíc později jsem se dozvěděl tu nejhorší věc v mé dosavadní hokejové kariéře. Přišli za mnou trenéři Trenčína, Topolčan a Michalovců a s údivem se mě ptali co dělám na vojně, když jsem na soupisce Sparty. Bohužel !! Po vojně v Levicích kde nevěděli ani co je to hokej jsem šel do  Půchova a pak zpátky do Liberce, kde atmosféra v kabině byla tak strašná že to podle mne nemělo nic s hokejem společného. Odešel jsem. Led jsem neopustil hrál jsem dál neregy ligu za Gass a nakonec ještě zkouším hrát kraj.

Kromě hokeje je Tvým velkým koníčkem Entomologie, jaké země jsi za tímto účelem navštívil a jaký je nejcennější exponát ve sbírce ?

Jsem rád že v životě jsem dostal do vínku tyto dva koníčky i když na pohled je to divné, ale je úplně jedno pokud ten blázen lítá s hokejkou nebo ze síťkou. Neznám nudu, stále mám co dělat. Entomologie je krásný koníček, vidíte a studujete tu nádheru přírody. A také se podíváte do světa, Turecko, Jordánsko, Irán, Španělsko Francie, Itálie, Jižní Afrika, Namibia, Zambie, Botswana a doufám že jich ještě mnoho navštívím. A co je nejcennější exponát, abych pravdu řekl vše co mám. Po záchraně staré sbírky mám doma kolem 15 000 kusů. Každý mnou chycený brouku má ještě mimo určení  a determinaci, vzpomínku na okamžik dobrodružství s tím spjatou.

Mezi Tebou a nejmladším hráčem v kabině je rozdíl 24 let, jak vycházíš s "mladejma" ?

To by mělo být spíše jak mladí snášejí ještě mě. Ten rozdíl si člověk začne uvědomovat až když se začne zařazovat mezi ty nejstarší hráče v mužstvu a začnete spoluhráče čím dál tím více vidět na ledě spíše ze zadu. Nikdy jsem tyto rozdíly věkové ani lepší, horší nedělal a ani nemíním. Beru kluky takoví jací jsou. Hokej je kolektivní hra jak je známo a čím lepší a pohodovější parta lidí ho hraje tím lepší výsledky se dělají. Hra plná chyb což hokej je, je také hrou obětování se, záskoku, pomoci a uznání hráče k hráči a kolektivu. A na závěr ať se nikdo nezraní  a vydrží nám to ledové bláznovství co nejdéle.

Zatím co v klubové lednici mají hráči pivo, ty tam máš krabici s mlékem. Co ty a alkohol ?

Co na to říci, z mého pohledu zase jsem měl v životě štěstí, když mi to nechutná můžu utrácet peníze za něco jiného. Ke stavu rotujících předmětů a pak i celé zeměkoule kolem mé osoby se hlásím tak pětkrát maximálně šestkrát za život. A pak ty hodiny strávené na modlitbách na záchodě, dejte pokoj. Jsem rád že alkohol nemusím.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Miroslav Kapoun